Jdi na obsah Jdi na menu
 


Italské Dolomity den po dni, část druhá

1. 9. 2008

ObrazekPrvní alpská noc byla krátká, ale za to stála za to. Krásný prostorný pokoj obložený samým dřevem se třemi postelemi, které jsem měl pouze pro sebe, to bylo něco. Když k tomu přidám nádherný ranní pohled z okna na dolomitské vrcholky a vydatnou snídani, opravdu jsem si to užíval.

Lehce po deváté hodině přijeli dvě terénní auta a převezli nás do hlubokého lesa odkud začínal náš první horský výšlap. V té době již s námi byl náš Bergfuhrer, neboli horský vůdce jménem Narcisio(kdo mu dal to jméno opravdu nevím, ale oslovení Narcis se chytlo hned). Z počátku jsme moc nechápali kam to vlastně šlapeme, protože před námi byl obrovský sloup hor a žádná cesta, ale teprve každou zatObrazekáčkou jsme zjišťovali, že vlastně nejdeme po žádné cestě, ale spíše po nejschůdnějších možných místech.

Když se na nás Narcis otočil s prosbou, ať jsme teď opatrní, docela nám zamrazilo, protože to udělal až po několika set metrech nejhoršího terénu na kraji propasti a to nám nic neřekl.

Nakonec, když to ale vezmu zpátky, bylo to úžasné. Vybrali pro nás sice vcelku náročnou trasu, ale zase s ojedinělým otevřeným výhledem, tedy že nám ve výhledu nevadily žádné stromy, skaly a ani nic podobného. Prostě jsme stále šlapali někam tam nahoru a jen hledali vždy co nejlepší místo pro náš další krok a vždy když jsme se otočili, uviděli jsme nádherné panorama, které se Obrazeknám rozprostíralo pod nohama.

Asi po třech hodinách cesty jsme dokončili hlavní výšlap a ocitli se pod horskou chatou Pradidali. To už jsme byli lehce nad úrovní mraků a tak se nám výhled ztratil v bílé neprůsvitné mlze.

Vzhledem k obavám, že nám cesta zabere více času než plánovaných tři a půl hodiny, jsme vyrazili brzy ráno(v 9 30h.:-)) a na horské chatě byli již kolem jedné hodiny. Protože další program tento den nenabízel, nezbývalo nic jiného než do desáté hodiny večerní, kdy se v horských chatách zhasíná, neustále se něčím cpát a hrát společenské hry. Na ty hry se nakonec nedostalo, zůstalo pouze o neustálObrazekých porcích jídla a pití a dlouhých vyprávění horského vůdce Narcisia a naší průvodkyně Marii Graca, kteří jako správní Italové měli stále o čem mluvit. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář