Valiho život ze všech stran

Znáte ty dny, kdy jen leje a leje, když se podíváte z okna, tak vidíte jen zamračené nebe a otrávené obličeje procházejících lidí? Tak přesně takovéhle jsem měl mít pondělí. Měl jsem být doma, koukat z nuděné na televizi a samou nudou si kousat prsty u nohou. Naštěstí jsme s mou „libereckou průvodkyní“ vymysleli plán, jak změnit osud předem zkaženého deštivého dne: vydali jsme se na výlet do Českého ráje.

Když jsme ráno vstali, nevěnovali jsme sebemenší pozornost lijáku za oknem, ani létajícím věcem na balkóně. Jen jsme se nasnídal,i a vyrazili vstříc „nezkaženému“ dni. Nic nás nemohlo zlomit, byli jsme odhodlání a šli si za svými zážitky z výletu.

První zástavka na Troskách byla velice krátká, protože byly zavřené, jak jinak v pondělí. Naštěstí jsme s touto variantou počítali a tak se jen podívali po okolí a vyrazili o hrad dál, kde na nás čekala Hrubá Skála. Cestou jsme nepotkali jedinou živou duši, všichni podlehli pesimistickému dni a zalehli doma do peřin k televizi, jaká to chyba. No, pravděpodobnější je, že byli ve všední den v práci, ale tahle varianta se nepočítá.

Náš výlet pokračoval, vyprávěli jsme si jednu historku za druhou a dělali, že nám vůbec nevadí, že jsme úplně promočení, že já si vzal kraťasy v patnácti stupních, nebo že také Hrubá Skála měla zavřeno. Naštěstí jsme byli propuštění alespoň na její nádvoří a využili to k akčnímu focení, které nám tak zmapovalo dobrodružný výlet.

Po dalších ušlých kilometrech lesem a po skalách jsme došli na Valdštejn, který byl otevřený a já si tak našel krásnou momentku v temné místnosti s historickým nábytkem. Celodenní procházka skončila v Turnově, kde jsme nasedli na vlak a vyrazili zpět do Liberce.

A jaký že to byl vlastně nakonec den? Předpověď nelhala, celý den lilo jako z konve, byla zima, foukal vítr, hrady byli(jak bylo ohlášeno předem)zavřené a lidé se na nás celý den mračili. Jenže místo pěti zkouknutých filmů mám za sebou úžasný výlet Českým rájem, který bych za nic na světě nevyměnil.