Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zájezd do Vídně

21. 5. 2008

Zrovna jsem vyšlapával cestu na Bezděz během výletu na chalupě, když v tom slyším budík. Chvíli sem si přál, aby právě zvuk budíku bylo to, co se mi zdá, ale bohužel. Otevřel jsem oči a všude byla tma, jen jsem slyšel ze zdola zvuk silně hrajícího rádio. Mám totiž systém vstávání takový, že spím na patře, ale budík mám "chytře" dole, aby mě to prostě donutilo jít a vypnout ho. V tu chvíli už nemám chuť znovu šlapat schody na patro a tak radši zvolím cestu ještě o patro níž do sprchy. Tentokrát to bylo skoro celé poslepu, protože budík jsem měl nastaven na vražedných 4:00 SEČ a to Vám řeknu, že kdyby nešlo o tak skvělý den, který mě měl čekat, težko by mě někdo donutil.

Po pár minutách ve sprše jsem vyrazil na Hlavní nádraží, kde už čekal vlak Eurocity, který mě po nekonečných pěti hodinách vysadil v hlavním měste našich jižních sousedů. Než jsem vyrazil, prohlédl jsem si mapu, kudy tak asi do muzea mám jít a podle toho se vydal na cestu. Když už ale má vycházka trvala přes deset minut a stále ani památky po místech, které jsem si pamatoval z mapy, rozhodl jsem se zeptat některého z místních obyvatel na cestu. 

První, druhý, třetí, všichni prošli a nějak ani nezaregistrovali můj dotObrazekaz, až jsem u přechodu narazil na vcelku seriózního chlápka v čapce, který vypadal, že by mohl veškeré vídeňské kulturní instituce mít v háku. Po mém dotazu se na mě podíval, zeptal se, zda-li jdu na výstavu Tutanchámona a poté s širokým úsměvěm pokynul: "Tak to pojď semnou, ja já do knihovny." Vůbec jsem netušil, co má společného knihovna s antropologickým muzeem, ale dobrá, půjdu tedy s ním. Po pár metrech rychlé chůze semnou vtrhnul do tramvaje. Proč ne, tramvaj to byla krásná, historická, prostorná, ale možná bych si těchto věcí lépe všímal, kdybych nejel na černo. Toho chlápka asi nenapadlo, že nemám vídeňskou legitku a jen tak prostě prohodil, že jedem dvě stanice a že je to kousek. Já sice stále netušil, zda jedu do knihovny, nebo do muzea, ale aspoň jsem si užíval pěkné historické tramvaje a čekal, kdy mně někdo poklepe na rameno a bude po mně chtít jízdní doklad.

ObrazekVšechno dobře dopadlo, dvěstěeurová pokuta se mi vyhla a já mohl klidně pokračovat s chlapíkem "snad" k muzeu. Nakonec jsme se během konverzace dostali k tomu, proč jsem vlastně na výstavu přijel a také k tomu, že vlastně knihovna je hned vedle toho muzea. Fajn, takže za malou chvíli jsem byl na místě. Proběhlo krátké rozloučení mávnutím ruky a už jsem byl v centru výstavy. První minuty jsem sbíral veškeré možné materiály a brožurky pro mé kamarády, kteří chtěli o výstavě co nejvíce vědět a teprve potom jsem se mohl začít kochat výstavou.

Samotná expozice byla moc pěkně vymyšlená, každá místnost znameObrazeknala jednu epochu egyptského života a některé místnosti zobrazovaly jednotlivé místnosti v kopce Tutanchámona. (více se dozvíte v článku v MfDNES: /clanky/clanky-v-mfdnes/tutanchamon-a-svet-faraonu-)

Po několika hodinách procházení mezi jednotlivými částmi výstavy, jsem se dostal až do poslední místnosti, ze které jsem vyšel a ocitl se v předsálí celého muzea. Teď už zbýval jen obchod se suvenýry, ve kterém jste mohli najít věci od žvýkaček s faraonem, přes baťohy s jeho vyobrazením, až po jednotlivé kusy oblečení, na kterém samozřejmě nechyběl obrázek faraona. Pro někoho kýč, pro někoho splněný sen, já se řadím spíš k té první skupině a tak jsem po této exkurzi vyrazil do města.

ObrazekVyzbrojen digitálním foťákem mé ségry, dostatkem jídla a zimního oblečení, jsem si představoval, jak si teď zbylých pět hodin užiji ve městě. Bohužel hned při odchodu z muzea jsem ucítil silný mráz a na nos mi dopadly první vločky ze zamračeného nebe. Modrá krásná obloha, která byla nad Vídní při mém příjezdu byla ta tam a já měl teď před sebou několik hodin v mrazivém počasí. Přesto všechno jsem si splnil všechno co jsem měl v plánu, navštívil Hofburg, Dóm Svatého Štěpána, Vídeňskou operu, radnici, parlament, Burgtheater, Karlskirche a nesměl jsem samozřejmě zapomenout také na slavný Prater, který se nacházel na druhé straně Dunaje.

Památky stály za to, i fotek mám dost, ale když se v posledních chvílích na Vídeň hnala silná bouřka, byl jsem rád, že můžu zalézt do nádražní haly a už nevylézt. Ten den jsem kromě chlápka, který mi pomohl dostat se k muzeu, potkal také jednoho dobrodruha u rybníka v Pratera. Chvíli jsem si tam tak stál a užíval toho, že chvilku nesněží, Obrazekkdyž v tom ke mně přišel starší šedovlasý pán a povídá něco ve smyslu: "Tady stála dřív rotunda, dneska je už sice zatopená, ale stále tu straší. Ti lidé(asi mniši, nebo někdo takový)sem chodívají strašit." No, opravdu pěkné povídání, já mu vlastně neřekl téměř nic a vlastně ani nevím, zda opravdu říkal přesně tohle, protože německy zas tak nerozumím a i kdyby ne, tak aspoň trocha malého oživení, protože chvilku potom začalo opět sněžit, já si nasadil kapucu a vypravil se dál.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Výstava Tutanchamon

(Vali, 21. 8. 2008 10:52)

Je pravda, že když se říkalo, že ta výstava je největší svého druhu co kdy byla v Evropě, tak jsem si také představoval, že z Egypta přivezou více věcí, ale vzhledem k tomu že něco podobného je také současně v Drážďanech, tak to zkrátka asi nejde. Zdržel jsem se něco kolem tří, čtyř hodin, prošel co se dalo, přečetl co se dalo a pak vyrazil do města.
Možná by to bylo zajímavější, kdyby tam dali více povídání, popisků, nebo tak, protože když u každého bylo jen pár řádků, uteklo to hned. Nějací odborníci si asi na své příliš nepřišli.

Hezky povidani :-)

(Bara, 21. 8. 2008 4:22)

Jen me tak napadlo:jak dlouho jsi se asi tak na te vystave zdrzel?:-)Ja tam byla neco pres hodinu a to jsem fakt koukala na vsechno.Moje tridni profesorka tam stravila 4hodiny!Dle meho nazoru se musela ucit ty popisky zpameti,vcetne navodu k pouziti hasiciho pristroje,bo jinak nechapu,co tam delala.Tak obsazna ta vystava zas nebyla,nemyslis?