Valiho život ze všech stran

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak využít úplně volný víkend? Normální člověk se třeba pokusí dohnat všechny resty, které za normálních dnů nestihá, nebo se prostě jen válí či vyrazí za rodinou. To bych ale nebyl já, abych nevyrazil do města neřesti a nezažil tam něco, co běžného smrtelníka ani nenapadne.

Znáte ten pocit, když se z plných sil snažíte, aby vše dobře dopadlo, ale nakonec vlastně nevíte, co je tím dobrým koncem? Já mám čerstvou zkušenost, a tak o ní mohu vyprávět.

Tady nejde o žádnou fikci, smyšlený scénář, kterým bych chtěl sám sobě dělat reklamu. Je to příběh inspirovaný skutečnými událostmi.

 Asi jsem s tím měl tak nějak počítat, říkal jsem si zpětně, když jsem nastoupil do nové práce. Ocitl jsem se v agentuře pořádající Jizerskou 50 a mezi první „pracovní“ úkoly patřilo zařazení mého jména na soupisku firemní štafety.

Tak už se to pomalu blížilo, na chodbách pochodovaly nervózní učitelky, ve třídách debatovali nadšení studenti a na záchodech se v cigaretovém dýmu obchodovalo s cenným zbožím, s lístky na maturitní ples. Jen po čtvrťácích jakoby se slehla zem, všichni totiž tou dobou perně cvičili svá vystoupení, kterými měli celou tu slávu zahájit. Mezi nimi jsem byl i já, maturant 2006.

Každý v životě hledáme svůj ideální protějšek. Někdo ho najde už v raném dětství, jiný ho nepotká nikdy. Když jsem nedávno při jízdě autobusem zaslechl rozhovor dvou chlapů o pár let starších než já, napadlo mě, že je možná občas lepší být sám a ten protějšek za každou cenu nehledat.

„Za osmadvacet let za volantem toho zažiješ fakt hodně, mladej, to mi věř. A to nemluvím o mašinách, co se mi dostaly pod ruku, ale jen o těch zážitcích,“ začal své další vyprávění noční autobusák a oči se mu zase rozzářily, jako bych chtěl vyprsknout smíchy dřív, než se o svůj příběh podělí.

První z příběhů nočního autobusáka Martina, který cestou na Strahov stačil zničit nejen své cestující, ale rovněž autobus a víru slávistickejch fandů.

Ten večer jsem trávil na fotbalovém tréninku, na poradě mezi krásnými kolegyněmi, kde jsem dvě z nich dokonce donutil ve fotbálku podlézat stůl a přesto se mým největším zážitkem dne stala až nekonečná noční jízda domů. Autobusák Martin svým vyprávěním tu noc překonal všechny krásný holky, fotbalový zážitky i potupné vymetání prachu pod fotbálkem, autobusákova vyprávění zkrátka stála za to a já si je nemůžu nechat pro sebe.