Valiho život ze všech stran

Češi nejsou ve světě známější ničím jiným, než svou neskutečnou vyčůraností. Jak si věci vyřešit po svém, hlavně aby byly v náš prospěch, na to jsme skuteční mistři. Moc dobře jsme si to uvědomovali i my, během naší dovolené v Holandsku, kdy jsme nechtěli nic zůstat dlužni naší národní pověsti a pustili se do malého „nenápadného“ švindlu.

Mít přítelkyni není žádná legrace, pořád si ji musíte hlídat, nadbíhat jejím obdivovatelům, kontrolovat smsky, vyslýchat kamarádky a nedej Bože zapomenout na každodenní prošacování její skříně. Taková je zkrátka realita, zvlášť, když křivky vaší přítelkyně obdivují všichni kolem a vy se nestačíte otáčet.

Každý z nás na to má vlastní zbraně. Někdo předstírá nezájem, jiný ji nepustí na krok z domu, a jsou i tací, kteří ji sledují na každém kroku. A právě o tom vypráví můj další příběh – jak můj kamarád nadbíhal nevěře.

Zážitky mohou být vtipné, které vás vždy rozveselí, bizarní, kterým se jen stěží dá uvěřit, ale také odstrašující, na které byste nejraději hned zapomněli. Já mám z nedávné minulosti jeden, který bych mohl zařadit do všech těchto kategorií a leckdo z vás by mi ho stejně nevěřil. Ovšem já si ho pro jistotu nahrál, takže kdo nevěří, ať nikam neběží, ale podívá se na průkazní video.

Dnešním příběhem nejspíš přitížím lehce svým rodičům, ovšem vás ostatní, kteří o mě nemáte žádný strach, tím snad pobavím.

Ti nejvěrnější se právě dočkávají jednoho z mnoha pokusů, nabídnout vám něco nového, čerstvého a snad i odlehčujícího na závěr pracovního týdne, aby nebyla ta lehkost bytí tak nesnesitelná a vy měli možnost zamyslet se nad tím, kdo vás naposledy vodil za nos. Přesně o tom, je totiž můj dnešní příběh.

Při ranním povalování rozlijete pití, které jste měli připravené na uhašení noční žízně, vykročením levou nohou přišlápnete kocourovi ocas a on vás za to na oplátku řádně poškrábe. Cestou do koupelny si umocníte bolest hlavy nárazem do lustru a při odchodu ze záchodu zjistíte neúspěšným šátráním ruky, cože jste to včera zapomněli v té drogerii koupit.

Máme našeho trenéra rádi, proto nesmí chybět sranda.

Život v Praze je jen hra. S tím přišli už nejen Peneři strýčka Homeboye, ale také mé stránky, přesto se to znovu potvrzuje. Stále je v našem hlavním městě co objevovat.

Příští zastávka Dejvická, zastávka na znamení, nebo lépe, jako na zavolanou.

To jsem si jednou na hudebním táboře...