Valiho život ze všech stran

Letošní zimní semestr jsem si naplánoval jasně. Pondělky a úterky trávím v redakci Mladé fronty DNES a ve středu a v pátek podnikám celodenní výlety na pardubickou Univerzitu. Jak jste si možná všimli, v mém plánu chybí čtvrtek. Ten jsem si nechal z taktických důvodů volný, jenže zdání klame.

Každý z nás se vyrovnává se ztrátami ve svém životě jinak. Někdo dokáže slzy potlačit, někdo jim nechá volný průběh a někdo se jen uzavře do sebe. Když se ohlédnu za svým pátečním večerem, kdy jsem se dozvěděl o Petrově smrti, porazil mě smutek, ale přesto jsem v tom nezůstal sám.

Sice už to nejsou Queen jako za starých časů, protože pochopitelně chybí Freddie, ale to mě nemohlo zastavit, abych využil příležitosti slyšet je na vlastní uši.

Auto od letošního léta využívám stále častěji, byl jsem s ním na chatě, v Pardubicích, Hradci a dalších místech po celé republice, ale tentokrát jsem měl úkol mnohem těžší, dostat Michalovo auto k našemu novému bytu do Dejvic, tedy přes celou Prahu a to v té největší dopravní špičce.

Byl pozdní nedělní večer. Já jel akorát ze zápasu a v metru na Dejvické měl sraz se svými dvěma kamarádkami. „Co je to vůbec za akci?“ Nečekaly ani chvíli, abych jim přichystal nějaké překvapení. „Budeme dělat fondy,“ odpověděl jsem stroze a jako vůbec první své známé jsem je zavedl do svého nového světa.

Tenhle článek je určený především pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že můj život je jen samý úsměv, že nemám dny se špatnou náladou, a že nejde, abych něco viděl skepticky. Ale opak je pravdou, i já mám své dny, své nálady, své chvíle, kdy si zalezu do vlastní ulity a jsem rád, že můžu být chvíli sám. Bohužel ale zklamu škarohlídy, kteří si myslí, že na tenhle den bych nejradši zapomněl, protože já ho neberu tak tragicky. Byl to nakonec den jako každý jiný, udělal jsem spoustu užitečných věcí a snad si ho také svým způsobem užil.

Minulý pátek jsem byl po vzrušující návštěvě hokejového zápasu v Sazka aréně, pozván na slavnostní otevření bytu mé kamarádky ze Žižkova.

Bylo krásné sobotní poledne, já měl po dopoledním vítězném zápase a před sebou vidinu nádherného víkendu. Kalendářní podzim již sice začal, ale počasí se vrátilo na okamžik do letních rozmarů a tak jsem si to chtěl řádně užít. To se nakonec, díky mé "nejlepší noční kamarádce" Ivetě, povedlo.

Tak už se to skutečně blíží. Mé stěhování z Kobylis je realitou. Nová adresa: Dejvice.

Jak vlastně probíhá taková klasická návštěva u mé milované babičky? Tady máte vcelku podrobný popis našeho každotýdenního doučování.